Popletené nymburské radnice
Tentokrát si dovoluji v rubrice >Přečtěte si< upozornit na knihu, která by si zasloužila spíše výzvu >Nepřečtěte si<.
Nedávno se na knižní trh dostala pěkně vypravená, obsáhlá – čtyřsetstránková - dvoudílná publikace z nakladatelství Libri s názvem Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. Autory prvního dílu jsou Zdeněk Fišera a Karel Kibic, druhého pouze Zdeněk Fišera. Na internetu jsem si vyhledal, že je autorem dalších publikací s památkovou tématikou: Encyklopedie městských bran, Encyklopedie městských věží, Jeskynní hrady střední Evropy, Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku, Skalní hrady zemí Koruny české. Dalo by se říci – renomovaný autor.
Se zájmem jsem otevřel druhý díl encyklopedie historických radnic a pod písmenem N našel Nymburk. Když jsem se ale začetl do textu, začal jsem pochybovat, že čtu o našem městě.
V odstavci „První radnice“ jsou údaje odpovídající dostupným informacím o Kamenném domě – původním nymburském hradu, na Kostelním náměstí.
Odstavec „Druhá radnice“ jsem si musel přečíst několikrát, abych se dokázal zorientovat, o čem se tu vlastně píše.
Už v první větě jsem se začínal ztrácet: „Druhá radnice stála na západním nároží východní části jižní strany Kostelního náměstí v místě dnešní budovy České spořitelny čp. 14/11...“ Dům č. p. 14, který byl druhou radnicí, stál na dnešním Náměstí Přemyslovců. Dalších devět řádků se k tomuto objektu zřejmě vztahuje, pak ovšem autor píše o jakémsi imaginárním objektu: „Gotická radnice byla vystavěna převážně z cihel s kamennými nárožími a pilíři. I když se nedochovala, tak pozůstatkem stavebního komplexu, ke kterému patřila, je arkýř za zadní straně novodobého objektu usazený na pěti krakorcích.“ Takový arkýř, o němž se pro zdůraznění významu zmiňuje ještě na dalším místě, bychom si v Nymburce velmi považovali. Kdybychom ho měli. Na zadní straně moderního objektu spořitelny skutečně jakási stylizace arkýře na pěti krakorcích je, ale to si jen architekt „hrál“ s historizujícím prvkem, který nápaditě rozbíjí velkou plochu. To je od autora rádoby zasvěceného pojednání trapná chyba, za jakou by měl nakladatel žádat vrácení honoráře. I v dalších tvrzeních chybuje. „Budova byla v průčelí do náměstí patrová tříosá stavba s plochostropým podloubím, původně tříosým, po dodatečném zazdění pouze o jediném oblouku.“ Tady jsou zřejmě smíchány dva objekty v jeden – tříosé podloubí má radnice na rohu Boleslavské ulice. Bývalá radnice na rohu Mostecké ulice měla v době před svým zbořením v druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století jeden protáhlý oblouk. Ten však získala v letech třicátých, kdy muselo být nároží domu strženo, neboť se propadalo, a postaveno znovu. Před tím mělo dva oblouky. „Průčelí do náměstí původně obsahovalo podloubí o třech obloucích... To bylo později zazděno, s výjimkou střední části, kde vznikl segmentově zaklenutý průjezd do budovy. Střední osa průčelí obsahovala v patře sdružené okno, okna po obou stranách byla jednoduchá.“ Podloubí „třetí“ radnice bylo skutečně v roce 1814 zazděno, uprostřed byl průjezd s mohutnými vraty, ovšem v patře bylo pět jednoduchých oken. „Podle historické fotografie obsahovalo průčelí zazděné pilastry. Na rozdíl od lisen je u všech tří viditelných sloupů patrná jejich hlavice. Střední pilastr v horní části překrývá málo zřetelný znak města.“ Ano, znak města, jenž je i nyní součástí plastické výzdoby průčelí radnice, přetínal ve výši prvního patra druhý „kašírovaný“ sloup v pohledu zprava.
„Třetí radnici“ – č. p. 163, opět autor klade na Kostelní náměstí. Další údaje už ale patří skutečně k renesančnímu objektu historické i současné radnice.
Odstavec „Čtvrtá radnice“ odpovídá zhruba skutečnosti, až na informaci, že divadlo, vystavěné na jejích základech, je od roku 2000 soukromým subjektem.
O „páté“ radnici na Palackého třídě je v pojednání jediná zmínka, že byla zřízena v roce 1929.
Jsem pohoršen, že v tak prestižně se tvářící publikaci je Nymburk takovýmto hrubým způsobem historicky poškozen. Dovolím si tvrdit, že autor Zdeněk Fišera v Nymburce nikdy nebyl, nebo že jím jen projížděl v rychlíku, jinak by nemohl napsat takovéto páté přes deváté.
Jan Řehounek
"Druhá radnice" ve třicátých letech dvacátého století a o čtyřicet let poději.
"Třetí radnice" ve dvacátých letech dvacátého století.