Za Santinim

Za Santinim

 

Společnosti přátel starého Nymburka vyjela v sobotu 11. září na další ze svých studijních výletů: Po stopách Jana Blažeje Santiniho v západních Čechách.
9 hodin: PROHLÍDKA KLÁŠTERA MARIÁNSKÁ TÝNICE

Poutní kostel Zvěstování P. Marie a cisterciácké probošství

V roce 1707 začal ve službách plaského kláštera působit architekt Jan Blažej Santini. V pamětním zápise je pak v roce 1710 uváděno schválení projektu nového poutního kostela v Mariánské Týnici. Samotná stavba však probíhala velmi zvolna. Do konce života opata Tyttla (1738) bylo dokončeno západní ambitové nádvoří a provedeno obvodové zdivo kostela. Stavební práce byly ukončeny v roce 1751, pak následovala výzdoba kostela, který byl vysvěcen až v roce 1762. Po zrušení plaského kláštera v roce 1784 byl po celých 150 roků areál v Mariánské Týnici téměř neudržován, aby havarijní stav vyvrcholil zřícením kopule a kleneb kostela v roce 1920. Spolek pro záchranu Mariánské Týnice postupně opravoval ambity a provizorně zastřešil kostel, aby teprve v roce 2005 byla znovu vynesena hlavní kopule chrámu. Od roku 1952 sídlí v areálu Muzeum a galerie severního Plzeňska.

Samotná stavba kostela je založena na půdorysu řeckého kříže. Nad jeho osou je osazena výrazná kopule, ramena pak jsou kryta mansardovými střechami. Postavené západní ambitové nádvoří je doplněno nárožními kaplemi. Jsou založeny do šestiúhelného půdorysu a kryty plackovými klenbami. Celá stavba probošství a kostela působí ve svém solitérním provedení, umístěná samostatně v krajině s mimořádnými pohledovými zónami, nesmírně čistě a je příkladem Santiniho ucelené koncepční činnosti.

11.30 hodin: PROHLÍDKA KLÁŠTERA PLASY
Konvent cisterciáckého kláštera, 

Rozsáhlé stavební změny v areálu plaského kláštera byly zahájeny již v roce 1685 podle projektu J. B. Matheye. Ten byl jedním z učitelů architekta Santiniho a pravděpodobně i on přispěl k prvním kontaktům Santiniho s opatem Eugenem Tyttlem. V roce 1707 přichází na doporučení sedleckého opata Snopka Santini poprvé do Plas a je dokonce proplácen za první konkrétní práce. V roce 1710 je vypracován a schválen projekt zásadní přestavby celého areálu kláštera, a to nejen konventu, ale také monumentálního konventního chrámu, který však nebyl nikdy realizován.

Celý projekt Santini založil na rekonstrukci původních budov a dodržení historické tradice, se kterou byl původní středověký konvent založen na úrovni pobřežní nivy řeky Střely. Původní stavba byla trvale ve špatném stavu, a to především působením změn v podloží. Při zakládání několikanásobně větší novostavby použil proto Santini založení na 5 100 pilotech, které nesou rošt pod základy tvořený 500 podélnými a 1 173 příčnými dubovými trámy. Piloty byly do podloží zatlučeny do hloubky 10 - 13 loket (6 - 8 m). Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou přiváděnou sem štolami a tím je zabráněno hnilobě dřeva.

Budova konventu je pravidelného čtvercového založení a vedle svého účelu pro konvent mnichů, jsou v ní také umístěny kaple sv. Benedikta a sv. Bernarda. Kaple sv. Bernarda byla dokončena ještě za Santiniho života, zatímco druhá byla dokončena mnohem později a už jenom ve zjednodušené formě. V areálu konventu jsou umístěna velká halová schodiště působící svým neobvyklým zavěšením, jakoby se vznášela nad hladinou vody lesknoucí se na úrovni spodních základů pod nimi. U menších šnekových schodišť pak zaujme Santiniho abstraktně čistá forma šroubové křivky vedené prostorem strmě vzhůru.
12.30 hodin: OBĚD NEBO PROHLÍDKA S PAVLEM KODEROU PO DALŠÍCH ZAJÍMAVOSTECH: prohlídka opatského sálu prelatury (architektura od Matheye, fresky od J. K. Lišky; aktuálně výstava fotek); opatská zahrada s ambitem a altánem (Santini) a rychloprohlídka barokní sýpky se středověkou dvoupodlažní královskou kaplí (s unikátní výmalbou) a hodinovou věží (se strojem z r. 1686), a ještě zcela nepřístupná románská sýpka.
14.30 hodin: MLADOTICE - PŘEDNÁŠKA PROF. MOJMÍRA HORYNY, v době konání 300. výročí vysvěcení kaple Jména Panny Marie
15 hodin: PROHLÍDKA SANTINIHO KAPLE VE VÝŠE JMENOVANÉ OBCI

Celou cestou informoval o historii Pavel Fojtík a speciálně o Santiniovské architektuře architekt Jan Pešta

 

Jan Blažej Santini - Aichel

(3. února 1677, Praha - 7. prosince 1723, Praha)

byl významný český architekt italského původu, který se proslavil svým jedinečným stylem nazývaným barokní gotika. Příbuzenstvo: otec Santini Aichel; bratr František Santini Aichel; děd Antonín Aichel; tchán    Kristián Schröder.

Narodil se na den sv. Blažeje jako nejstarší syn do vážené rodiny pražského kameníka Santina Aichela a druhého dne byl pokřtěn v chrámu sv. Víta jako Jan Blažej Aichl. Narodil se s tělesnou vadou - byl na část těla ochrnutý a chromý, což mu bránilo úspěšně pokračovat v otcově kariéře a převzít po něm kamenickou dílnu. Kamenictví se přesto vyučil (stejně jako bratr František), ale studoval také malířství, pravděpodobně u Kristiána Schrödera. Po vyučení se okolo roku 1696 vydal sbírat zkušenosti obvyklou vandrovní cestou. Prošel Rakousko a v Itálii dorazil až do Říma, kde měl možnost se seznámit s díly tesinského Francesca Borominiho, radikálního architekta považovaného římskými konzervativními současníky za „blázna“. V Itálii také přebral do svého jména otcovo jméno Santini, stejně tak učinil i bratr František.

V roce 1700 už Santini samostatně stavěl, projektoval a měl vlastní peníze, tzn. byl členem některého ze stavitelských cechů a vlastnil stavební firmu. V činnosti navazoval na architekta J. B. Matheye, po jehož smrti některé projekty přebral a dokončil, přebral i Matheyův okruh stavebníků a částečně navázal i na jeho styl. Santinimu se dařilo a v roce 1705 koupil Valkounský dům (čp. 211) v Nerudově ulici za 3 000 zlatých v hotovosti. O dva roky později koupil i sousední dům U Zlaté číše (čp. 212) a oba domy spojil.

Po Schröderově smrti si Santini roku 1707 vzal za ženu jeho dceru Veroniku Alžbětu. S Veronikou měl čtyři děti, ale všichni tři synové - Jan Norbert Lukáš (* 1707), Josef Rudolf Felix Řehoř (* 1708) a František Ignác (* 1710) zemřeli na souchotiny ještě jako děti, zbyla jen dcera Anna Veronika (* 1713).

Když v roce 1720 manželka Veronika umřela, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic a získal tak povýšení do šlechtického stavu. S ní měl v roce 1721 dceru Janu Ludmilu a v roce své smrti syna Jana Ignáce Rochuse. Kmotry všech Santiniho dětí se stali Santiniho mecenáši z řad vysoké šlechty.

Objednavatelé staveb

Jan Blažej Santini Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto - i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.

V době kolem roku 1700 zažívaly období velkého rozkvětu bohaté kláštery původem středověkých řádů benediktinů, cisterciáků a premonstrátů. V čele těchto velkých církevních institucí stanula tehdy pozoruhodná generace skvělých opatů českého vrcholného baroka. Její příslušníci pocházeli vesměs z nižších nebo středních společenských vrstev a byli to mužové mimořádné inteligence, rozsáhlého vzdělání, praktického a ekonomického uvažování, vysoce kultivovaného uměleckého cítění, hluboké a opravdové zbožnosti a mužné, činné lásky ke svěřeným klášterům. Jejím dílem byla i snaha o všestranné stavební a umělecké zvelebení nejen samotných klášterů, ale i celých panství. Narozeni byli vesměs na rozhraní druhé a třetí třetiny 17. století, v době kolem 1700, ve čtvrtém decenniu svého věku, vstupovali do opatských funkcí, ve kterých působili tři až čtyři desítky let. Jak z obsahového, tak z formálně uměleckého hlediska zformovali specifickou uměleckou zakázku v rámci českého baroka, kterou na stavebním poli prezentovala především Santiniho architektura.

Mezi prvními Santiniho stavebníky byli opati cisterciáckých klášterů, zbraslavský Wolfgang Lochner a sedlecký Jindřich Snopek, kteří náleželi ještě předchozí generaci. Ti brzo rozpoznali uměleckou výjimečnost svého mistra a doporučili jeho služby i dalším klášterům svého řádu: do Plas opatu Eugenu Tyttlovi a do Žďáru nad Sázavou Václavu Vejmluvovi. Pro plaský i žďárský klášter pracoval Santini od doby kolem 1706 zcela soustavně až do své smrti v roce 1723. S opaty Tyttlem a Vejmluvou ho patrně poutaly i osobní přátelské vztahy. Pro plaský i žďárský klášter vytvořil celou řadu projektů, z nichž některé realizovali jeho následovníci - plaský stavitel Matěj Ondřej Kondel, nebo ve žďárských službách působící František Witinhofer - ještě řadu let po mistrově smrti. Je písemně doloženo, že Snopkův nástupce v Sedlci, opat Bonifác Blahna, doporučil Santiniho pro úkol přestavby ohněm zničeného klášterního kostela opatu premonstrátského kláštera v Želivi, Jeronými Hlínovi, se kterým se přátelil již od studentských let.

Opat Václav Vejmluva

Václav Vejmluva pak zřejmě Santinimu zprostředkoval i významné zakázky dalších moravských klášterů: přestavbu proboštství zábrdovického premonstrátského kláštera a poutního místa ve Křtinách u Brna a velký projekt přestavby a novostavby benediktinského proboštství v Rajhradě. Posléze opat benediktinského kláštera v Kladrubech u Stříbra Maurus Fintzguth vypsal na přestavbu klášterního kostela v roce 1710 jakousi projekční soutěž a k účasti vyzval dva nejvýznamnější pražské architekty své doby: Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho Aichela. Jak víme z jeho dopisu opatu ve Svatém Janu pod Skalou Emiliánu Koterovskému, zvolil k realizaci Santiniho návrh i přesto, že byl nákladnější.

Činnost pro velké církevní instituce (připomeňme alespoň ještě theatinskou kolej v Praze, klášter benediktinek u sv. Jiří v Praze, biskupství v Hradci Králové) zabírá větší část Santiniho tvorby. Mezi světskými, šlechtickými stavebníky měl Santini méně tak soustavných zákazníků. V jejich souvislosti třeba jmenovat především Norberta Leopolda, hraběte Kolowrata - Libštejnského a oba jeho syny, pro které stavěl v Praze, Rychnově nad Kněžnou, Dolním Ročově nebo Deštném, či Jeronýma hraběte Colloredo - Wallsee. Nepochybně nejkrásnější zámeckou stavbou Jana Blažeje Santiniho Aichela je pak zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, který postavil v posledních létech svého života pro Františka Ferdinanda hraběte Kinského.